Po delší době Vám přinášíme rozhovor s dámou. Tou dotyčnou je rodačka z Hodonína, Kristýna Butašová, která se v Brně věnuje buldočí přípravce a má za sebou i první sezónu v tamní městské lize, kde nastupovala za Bulldogs Junior. V Lize žen a Extralize dorostu se potkává ve společném dresu s Míšou Víchovou a Terkou Ištokovou, které jsou také spjaty s Buldoky. V následujícím interview se například dočtete, jak tato sympatická Buldočka s hokejbalem začínala a jaký má pohled na hru v BHL mezi samými muži.
JAKÉ BYLY TVÉ HOKEJBALOVÉ ZAČÁTKY?
Začínala jsem v Hodoníně, kde jsem se k hokejbalu dostala přes svého bývalého přítele. Nějakou dobu jsem chodila pomáhat na časomíru a o něco později s kluky začala trénovat. Trenér mi nechal udělat registračku, kdyby náhodou bylo kluků někdy málo, a tak jsem jela hned první zápas nové sezóny hrát. Chyběly u nás kategorie, takže jsem s kluky dva roky hrála oblastní ligu mezi chlapy.
JAK SIS S JUNIORY UŽILA SVOJI PRVNÍ SEZÓNU V BRNĚNSKÉ LIZE, KTERÁ SE NAKONEC PROTÁHLA SKORO NA CELÝ ROK?
Jsem moc ráda, že mi Jaša (Martin Jašek) dal možnost si s kluky zahrát, byla to fajn změna od holčičího hokejbalu. I když jsem to klukům sem tam kazila, myslím si, že se nám nakonec sezóna povedla a získali jsme druhé místo.
JAKÝ JE TO POCIT Z POHLEDU DÁMY, KDYŽ SE POHYBUJEŠ NA HŘIŠTI MEZI SAMÝMI CHLAPY? CHCE TO HODNĚ PEVNÉ NERVY?
Ano, chce, ale myslím, že někdy to mají těžké i oni se mnou. (smích) Když si odmyslím některé poznámky a komentáře, tak mám hraní za kluky radši, možná taky proto, že jsem tak i začínala a hokejbal ještě nebyl tolik rozšířený mezi holkama. S kluky v kabině máme dobré vztahy a jsem moc ráda, že mě vzali mezi sebe.
JAK BYS STRUČNĚ OHODNOTILA UPLYNULÉ PLAY-OFF LIGY ŽEN, KDE JSTE SE SVÍTKOVSKÝMI SPOLUHRÁČKAMI SAHALY PO MEDAILÍCH?
Myslím, že se nám sezóna povedla, jen nám v posledních zápasech na finálovém turnaji chybělo štěstí. Máme určitě motivaci do příští sezóny na sobě zapracovat a poprat se o medaile.
PLÁNUJEŠ PŮSOBIT V BRNĚNSKÉM HOKEJBALU JEŠTĚ DLOUHOU ŘADU LET?
Já doufám, že ano, momentálně pomáhám na trénincích s přípravkou a doufám, že tomu tak bude i dál. Co se týče hraní a trénování, uvidím, jak dlouho budu ještě klukům stačit, (smích) ale hokejbal je už pro mě součást života, takže si to bez něj úplně nedovedu představit.