V době svého vysokoškolského studia nastupoval za áčko Buldoků kvalitní bek Honza Cabák, který prožil svůj hokejbalový růst v mateřských Prachaticích. Za které všechny brněnské kluby to Cabi vyzkoušel? Jak se mu vede dnes a ve které zemi je velká šance na něj narazit? To se dozvíte níže.
Honzo, podle webu ČMSHb jsi absolvoval své poslední zápasy na ALPA Poháru ještě za covidu. Jak se ti od té doby daří?
Je to tak, byla to taková rozlučková akce s Buldoky, kterou jsem si moc užil a od té doby jsem žádné další zápasy nehrál. Krátce po tomto turnaji jsem se přestěhoval do Prahy, kde jsem byl na několika trénincích s Kovem, ale pak přišel covid, takže na žádné zápasy nedošlo. Od té doby jsem se oženil a přesunul do Švýcarska. Od další sezóny mám v plánu začít trénovat s týmem Bonstetten, který ve Švýcarsku hraje druhou nejvyšší ligu. Nemám zatím moc představu, jaká je tu úroveň hookejbalu, tak uvidím, jestli po ně nebudu moc velký dřevák a pustí mě i do zápasu.
Jak se tehdy zrodila tvá spolupráce s brněnským hokejbalem a jaké byly tvé začátky v áčku Bulldogs Brno?
Do Brna jsem se přestěhoval kvůli studiu na vysoké škole a o brněnském hokejbalu jsem toho moc nevěděl. Ale doufal jsem, že se tam nějaká soutěž hraje a plánoval jsem se k nějakému týmu přidat. Na internetu jsem našel kontakt na pana Dostála, kterému jsem následně psal, ale odpověď mi od něj nikdy nedorazila. Našel jsem tedy, že jsou v Brně dva aktivní týmy (Staré Brno a Eagles) s tím, že se zdálo, že Staré Brno má lidí dost, tak jsem se zašel podívat na zápas Eagles a domluvil se s nimi. Byl jsem dost překvapený, jak neorganizovaný hokejbalový tým může být, kdy se v podstatě na každý zápas sešla jiná sestava, trénovalo se v pár lidech a příspěvky na sezónu se vybíraly ještě rok a půl po skončení sezóny. Odehrál jsem za Eagles jednu sezónu a po posledním zápase se Starým Brnem mě oslovil manažeris (Jan Emmer) s tím, že v Brně bude vznikat tým, který bude hrát 1. Ligu a jestli bych o to měl zájem. Okamžitě jsem řekl, že ano, a tak začalo mé působení v áčku Buldoků.
Mé začátky v áčku byly krušné, stejně jako začátky Buldoků v 1. Lize obecně. Trénování pod Vlastou (Stuchlíkem) bylo náročné („Honzo, a rychleji by to nešlo?!“), nebyli jsme úplně sladěni a očekával se od nás běhavý a útočný hokejbal, na který jsme nebyli připraveni. To se odráželo na výsledcích zápasů a náladě v kabině. Jsem si jistý, že každý si vzpomene na několik legendárních hlášek z této doby. Na druhou stranu vznikl úplně nový tým plný mladých lidí a nikdo nemohl čekat, že všechny hned přejedeme. A tato zkušenost nás hodně stmelila. V dalších sezónách se to zlepšilo, výkonnost šla nahoru a podávali jsme dobré výsledky (tedy vždy až do play-off, které se nám nikdy moc nedařilo).
Předpokládám, že stále držíš Buldokům na dálku palce. Co říkáš na jejich cestu 1. Ligou v posledních třech ročnících?
Jasně, že jim držím palce a sleduji, jak se jim daří. I když po tom, co mě Filda (Emmer) vykopl z FB skupiny, už není tak lehké sledovat aktuální dění. Na druhou stranu to má i své výhody, a sice nemám se jak dozvědět od pokladníka, kolik dlužím za tento článek. (smích)
Řekl bych, že si kluci v posledních letech vedli dobře, především v základních částech sezóny. Nejsem úplně fanoušek rozdělení divizí na východ a západ, protože si myslím, že čím více týmů spolu hraje, tím atraktivnější soutěž je. Ale zároveň rozumím snaze redukovat cestování. Zatím stále chybí úspěch z play-off, ale věřím, že to kluci brzy zlomí.
Byl jsi odjakživa obránce? Jak probíhal tvůj herní progres během žákovských kategorií?
Až na výjimky v pár zápasech, kdy jsem se dostal do útoku nebo po zranění gólmana dokonce i chytal, jsem byl vždycky obránce. S hokejbalem jsem začínal v Prachaticích, kde byla jen jedna dorostenecká kategorie, takže jsem začínal v mladším dorostu a věkový rozdíl v týmu byl i 5 let, což bylo na hřišti dost znát. Následně jsem postupoval přes starší dorost do mužské kategorie.
Bude ještě příležitost tě v budoucnu vidět zpátky na hřišti?
S Buldoky se na hřišti bohužel asi jen tak nepotkám, ale není všem dnům konec a třeba se nám to jednoho dne poštěstí.
Na konec bych chtěl moc poděkovat klukům za super společně strávené chvíle a managerisovi, že mě rekrutoval a za veškeré úsilí, které do nás vkládal. Protože to, že se v Brně hraje 1. Liga, je především jeho zásluha, za což zaslouží velké poděkování.
P.S. A ať se vám daří!