K následujícímu interview jsme si pozvali Juru "Šembu" Schönbergera, který za námi dojížděl z Třebíče. Šemba chytal v bráně Bulldogs již v době, kdy se áčko ještě hledalo v 1. Lize. Odváděl výtečnou práci, nicméně poslední tři roky se v žádném soutěžním klání neobjevil. Jak se tomuto gólmanovi vede dnes a jak se k našemu A-týmu dostal? Čtěte níže.
Jirko, jak tenkrát vznikla spolupráce mezi tebou a Bulldogs?
Ještě v dobách, kdy jsem byl mladý, perspektivní, hubený a dobrý golman, jsem se do Bulldogs dostal v kategorii mladšího dorostu, kde se hrála extraliga. Tu původně vybojovaly Okříšky (resp. Přibyslavice). Soutěž se posunula kvůli financím a dalším týmům a dostala se tak až do Brna. V té době jsme se nějak dali dohromady poprvé. Seznámil jsem se s řadou kluků, kteří dodnes v "Áčku" jsou. Když se pak do Brna vrátila národka, zlanařil mě po prvních pár zápasech Vráťa Fišar, takže jsem zas mohl oblékat alespoň "chvíli" brněnský dres.
Podle hokejbalového webu je to už nějaký pátek, co ses objevil v bráně naposledy. Jak to vypadá s tvojí gólmanskou budoucností?
V tuhle chvíli, kdy jsem z jedničky v Přibyslavicích a Brně povýšil na časomíru v Okříškách (resp. Přibyslavicích), se zpět do soutěžních klání nehrnu. Výstroj jsem ještě na hřebík nepověsil, ale s momentálním pracovním vytížením a čerstvým potomkem si ještě zápasy o víkendech moc představit neumím. Výstroj oblékám momentálně hlavně pro vyčištění hlavy, když si jdeme v neděli zahrát v Okříškách. Následující sezonu se určitě velký comeback nechystá a o těch dalších rozhodne až čas.
Jak jsi viděl semifinálové boje, v nichž tvé Okříšky velice potrápily vítěze 2. ligy?
Doma jsme Sudoměřice trápili, dlouho jsme drželi vyrovnanou hru, a dokonce i vedli. Sudoměřice v podstatě celý zápas dotahovaly. Nám se bohužel vymstilo prodloužení, stejně jako v druhém zápase v Sudoměřicích. Rozhodně ale nebylo za co se stydět a zápas měl rozhodně skvělý náboj i pro diváky. Na venkovní zápasy se s týmem nepodívám.
Máš celkově dobré vzpomínky na brněnské Buldoky?
Samozřejmě. Ať už jde o dorosteneckou extraligu z dob minulých nebo o "národku" s A týmem, rozhodně převládají dobré vzpomínky. Samozřejmě tam byla i celá řada hořkých vzpomínek, kdy nám některé zápasy utekly na poslední chvíli nebo byla zranění a křivdy na hřišti, ale je to sport a je to hlavně týmový sport. Vždycky jsem se u Buldoků cítil jako součást týmu, i když jsem dojížděl, a navíc ne na všechny tréninky a akce. I později – v poslední sezoně – kdy už jsem stíhal jen tréninky a ne zápasy, jsem si pořád přišel jako součást týmu. Rád na působení u Buldoků vzpomínám.
V buldočím brankovišti jsi nasadil laťku poměrně vysoko. Byl Lukáš Sterenčák, který v Brně končí, dle tvého názoru dobrou náhradou?
Asi bych neřekl, že jsem nastavoval laťku. Snažil jsem se vždycky odvést maximum, někdy to bylo lepší, jindy horší, ale snažil jsem se podávat stabilní výkon. Ze začátku v první sezoně to bylo těžké, protože tým se celkově hledal, vzájemně jsme si na sebe zvykali a postupně se propracovávali dál a hledali správně fungující systém. Dnes je celý tým úplně jinde a myslím, že Stery na tom má zásadní podíl. Příchodem Steryho se stabilizovala situace a myslím, že zapadl do týmu jako poslední a dlouho hledaný dílek skládačky. Tahle akvizice se "manažerovi" (panu Emmerovi) rozhodně povedla a myslím, že jak klukům sedl nový systém a do brány se dostal Stery, přineslo to větší klid do celého týmu. Asi bych to spíš nazval upgradem než náhradou.
Sledoval jsi na dálku výsledky Bulldogs i po svém odchodu?
Jasně, vždycky jsem si otevřel výsledky víkendových zápasů a hledal Buldoky, když jsem věděl, že mají herní den. Musím ale říct, že tuto sezonu jsem moc nesledoval, kvůli jiným příjemnějším (nejen) víkendovým "povinnostem", ale vždy jsem i tak zhltnul reporty ze zápasu po víkendu na Facebooku Buldoků, abych zůstal v obraze. Doufám, že klukům nastavený směr a tempo vydrží i v příští sezoně a snad se s některými ještě potkám někdy na hřišti.